Berlínský dóm

Evangelická katedrála v Berlíně, známá jako Berliner Dom, je jednou z nejvýznamnějších sakrálních staveb německého hlavního města. Nachází se na tamním Ostrově muzeí v centru Berlína a je dominantou této oblasti. Katedrála je nejen důležitým náboženským centrem, ale také architektonickým a historickým symbolem města.

Historie a vznik stavby

Kořeny této katedrály sahají až do 15. století, kdy zde stál první kostel. Původně šlo o dvorní kapli Hohenzollernů, která byla postupně rozšiřována a přestavována. V roce 1747 za vlády Fridricha Velikého získala barokní podobu, ale současná monumentální stavba vznikla až na konci 19. století.

V roce 1894 nařídil císař Vilém II. demolici staršího kostela a pověřil architekta Julia Raschdorffa návrhem nové katedrály. Stavba probíhala v letech 1894–1905 a výsledkem byla impozantní neobarokní stavba inspirovaná italskou renesancí a římskou bazilikou svatého Petra.

Architektura

Berliner Dom je největším evangelickým kostelem v Německu. Jeho hlavní kopule dosahuje výšky 98 metrů a je jednou z nejvýraznějších prvků berlínského panoramatu. Dominantní je i interiér, který je bohatě zdobený mozaikami, sochami a vitrážemi. Hlavní oltář pochází z původního chrámu a byl vytvořen roku 1850.

Katedrála má několik významných částí:

• Hlavní loď, která pojme až 1 600 návštěvíků
• Podzemní hrobku, kde jsou pohřbeni členové rodu Hohenzollernů, včetně pruských králů
• Vyhlídkovou plošinu na hlavní kupoli, která nabízí nádherný výhled na Berlín

Poškození a obnova

Během druhé světové války byla katedrála těžce poškozena, zejména při spojeneckým bombardováním v roce 1944, kdy byla zasažena leteckou pumou, která způsobila rozsáhlé požáry. Po válce zůstala stavba v troskách a až v 70. letech byla zahájena její rekonstrukce. Obnova probíhala postupně a katedrála byla znovu otevřena až v roce 1993.