Dům Anny Frankové

Typický amsterdamský dům u kanálu postaven v roce 1635 a poté v 18. století prošel přestavbou kdy až do začátku druhé světové války sloužil jako kombinace skladiště a kanceláře.

Po začátku druhé světové války, byl upraven a vznikl zde takzvaný “zadní dům” který sloužil jako úkryt před nacisty. Do této zadní části domu byl zřízen vchod za otočnou knihovnou.

Kdo v zadním domě opravdu žil

Rodina Frankových: Otto (otec), Edith (matka) a dvě dcery – Margot a Anna.
Rodina van Pelsů: Hermann, Auguste a jejich syn Peter.
Doktor Fritz Pfeffer – židovský zubař
Jejich skrytí trvalo 761 dní – od července 1942 do srpna 1944.
Pomocí z venku jim byli doktoři Miep Gies, Bep Voskuijl, Johannes Kleiman a Victor Kugler, kteří je zásobovali potravinami, zprávami a základy životosprávy.

Osud ukrývaných

Dne 4. srpna 1944 byla tajná skrýš prozrazena – podle nové studie pravděpodobně náhodně při kontrole kartáčování potravinových lístků – nikoli zrada spojenců.
Všichni byli deportováni do koncentračních táborů. Otto Frank jediný přežil. Anna a Margot zemřely na tyfus v Bergen-Belsenu v únoru nebo březnu 1945. Fritz Pfeffer zahynul v Neuengamme. Van Pelsovi skončili v Mauthausenu, kde také zemřeli.

Deník Anny Frankové

Anna si na své 13. narozeniny 12. června 1942 vybrala červenobíle kostkovaný zápisník, ve kterém začala psát své úvahy a pocity. Zaznamenávala život v úkrytu, rodinné vztahy a své sny o budoucnosti. Po zatčení ho zachránila Miep Gies, která jej odevzdala Otto Frankovi po válce.
Deník má 3 podoby:
1. Verze – Anna zde psala všechny své pocity.
2. Verze – Anna chtěla jednou deník vydat a tak ho začala přepisovat, aby v něm bylo vše, co chtěla, aby lidé věděli – bohužel ho ale nestihla přepsat.
3. Verze – dnes známá (veřejná publikace). Přepsal ji její otec.
V roce 1947 byl poprvé publikován v nizozemštině jako Het Achterhuis, následovala anglická verze The Diary of a Young Girl.
Deník byl přeložen do více než 70 jazyků a stal se jedním z nejvlivnějších svědectví holokaustu.

Muzeum dnes

Anne Frank House byla založena díky otci Ottoovi v roce 1960 – nejen zachoval zadní část, ale i připojil okolní budovy pro výstavy a depozitáře deníků. Místnosti v zadním domě zůstaly prázdné, přesně jak chtěl Otto – zvýrazňuje to absenci života a evokuje paměť.
Muzeum si ročně prohlédne až 1–1,5 milionu návštěvníků.

Co zde uvidíš:

• Originální místnosti, překrytá otočná knihovna, pokoje Anny i Petera van Pelsa.
• Stěny s nálepkami filmových hvězd, osobní předměty, citace z deníku.
• Deník a výstavy o holokaustu, toleranci, rasové diskriminaci.
• Mediální zóna s rozhovory, audioprůvodce zdarma a knihkupectví + kavárna u kanálu.
• Deníky ve všech verzích i světových jazycích (včetně češtiny).